Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

Štěstí ve škole-6.díl

8. února 2011 v 16:47 | Terízek |  Štěstí ve škole
švš6

Celý příští týden jsem nevěděla co mám dělat. Byla jsem úplně mimo. S Romanem jsem nepromluvila a o přestávkách jsem seděla ve třídě zatím, co holky hrály s klukama fotbálek a Romana jsem jen zřídka viděla projít po chodbě. Od té události uběhl už týden. Co mi je vědely jen holky s tím, že klukům nic neřeknou. Za 2 dny nám měly začít prázdniny a já jsem neměla tucha, co budu o prázdninách dělat. Byla jsem pořád taková smutná a něco mi chybělo. Roman. Jednou odpoledne,co jsem opět seděla u okna a dívala se jak sněží, se mi dokonce zdálo, že jsem Romana viděla projít kolem našeho domku, ale to se mi vážně jen zdálo. Ve škole nastal poslední před prázdninový den. Každý si mohl dělat co chtěl, ale nesměl ze třídy, ovšem já jsem se nenápadně vypařila na chodbu, sedla jsem si na parapet a zase jsem se koukala z okna. Najednou mě někdo oslovil.
"Ahoj Terka, môžem si prisadnúť?"
"Ahoj Jaro, no jasně, že můžeš." Jaro si sedl vedle mě na parapet.
"Čo s tebou v poslednej dobe je? Deje sa niečo?" ptal se.
"Ale nic." pokusila jsem se o úsměv.
"To ti tak budem veriť, niečo medzi tebou a Romanom?" otočila jsem se k němu.
"Proč myslíš?"
"No, Roman nám to povedal, vieš a tiež sedí ako ty celé dni ve triede a je úplne mimo."
"Co??" vyvalila jsem na něj oči.
"Nie, fakt. Je mu to hrozne ľúto, to čo sa medzi vámi stalo, hovoril, že to vážne nechcel a chcel by sa ti ospravedlniť, ale má strach, že by si mu nedala šancu."
"To jako fakt?" nevěřila jsem Jarovi.
"Hej. Povedal to."
Nastalo ticho...........
"Mám ti ho tu poslať?" zeptal se pak.
"Tak mě to je jedno, ať klidně příjde. Ne že mu ale řekneš, že mu vzkazuju, ať příjde." přitom jsem ale byla ráda, že příjde.
"Neboj sa, pošlem ho za tebou." jen jsem kývla hlavou a připravovala jsem se, co mu řeknu. Ovšem uplynulo asi 10 minut a on pořád nikde.
"To je celý on." říkala jsem si. Pak jsem ale slyšela kroky a v odraze okna jsem poznala Romana.
"Ahoj." pozdravil první.
"Ahoj." odpověděla jsem mu a koukala jsem dál z okna.
"Vieš Teri, je mi to naozaj ľúto, to čo sa stalo v tom klube, bol som na mol a naozaj ma to mrzí. Mám ťa rád, ale ako kamarátku a neviem, prečo som to urobil. Odpustíš mi?" Podívala jsem se na něj a řekla jsem mu.
"Romi, je to i moje vina..."
"Nie je!" přerušil mě v půlce věty.
"Jo je a nepřerušuj mě! Já jsem se nebránila a taky jsem byla opilá."
"Ale môžeme byť zase kamaráti, nie?"
"Jo tak to bych byla moc ráda." oba jsme se na sebe usmáli a pak jsme se obejmuli. Pak jsme se společně procházeli po škole a probírali, co všechno se nám přihodilo poslední týden.
"A čo budeš robiť o vianočných prázdninách?"
"No to právě ještě nevím, asi budu sedět doma." řekla jsem smutně.
"A nechcela by si ísť s námi na chatu?"
"No klidně, ale od kdy do kdy a kdo všechno tam bude?" měla jsem však velkou radost, že mě pozval.
"No, asi pôjdu ešte chalani z kapely. Igor, Paťa a Paľi asi ne, ale z Rosemaid Šmajda a Jaro."
"Jo tak to by mohla být sranda."
"Tak to si píš a kľudně zober aj Soňu s Anetou."
"Okey určitě se jich zeptám a kdy se teda jede?"
"Vyzerá to, že 26. a vracať sa budeme 2., pretože 3. je škola."
"No dobře tak dám ti vědět nejpozději 25., okey?" zrovna zazvonilo a my jsme mohli jít domů.
"Hej, tak ja utekám za chalanmi, nech mi neutečú, eště sa uvidíme, maj sa Terka." rozloučil se se mnou Roman.
"Dobře, ahoj!" po škole jsem si ještě odychtla Soňu a Anet.
"Kde si bola tú poslednú hodinu?" ptala se Soňa.
"Zdrahla jsem na chodbu." smála jsem se.
"Nemáš nejakú dobrú náladu?" ptala se Anet.
"No usmířila jsem se s Romanem."
"Coo?" řekly obě najednou.
"Povypravím vám to po cestě, pojďme." vydaly jsme se domů a já jsem jím vyprávěla můj rozhovor s Jarem a Romanem a taky o chatě...
"No jasne, že by som išla." byla reakce od Anet na otázku jestli by taky jela na chatu.
"Super a ty Soni?"
"Ty vole Terka, že váháš!"
"Super, tak já dám vědět Romanovi a ještě vám napíšu, nebo zavolám, uvidím."
"Dobre." ještě jsem si popřály krásne vánoce a rozdělily jsme se. Večer jsem šla na FB a chvíli jsem si psala s Romanem. Byl nadšený, že holky pojedou a ať prý nezapomeneme vzít něco na pití. To bylo samozřejmostí. Večer jsem ještě zabalila dárky a šla jsem je dát pod stromeček. Zítra jsou vánoce, jsem zcědava, jak to dopadne tento rok, protože minulý rok nám shořel stromeček. Po téhle vzpomínce už jsem se odebrala do říše snů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama