Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

Je to ten pravý - 11.díl

20. února 2011 v 13:00 | Anet |  Je to ten pravý?
jttp11

Cesta netrvala moc dlouho, ale i za tu chvilku jsme se pěkně nasmáli a přemýšleli jsme nad dnešním večerem. Přijeli jsme k divadlu, všichni jsme vystoupili z auta a Miro se šel zeptat, jestli už můžeme dovnitř. Všechno bylo povoleno a my jsme mohli začít nosit věci dovnitř, ať se může začít s přípravami. Kluci začali na takovém menším jevišti chystat aparaturu spolu s Paťou a já s Terkou jsme si u vchodu začali chystat naše seznamy. Měli jsme všechno nachystané, tak jsme se šli podívat na kluky jak pokračují.
"Jak to vypadá?" zeptala jsem se Pati.
"Nachystané je to všetko len sa to musí ozvučiť."
"Máte už jenom 15 minut, pak už budeme pouštět hosty."
"Stíháte to chalani?" zeptal se Paťa Romana, který nesl divnou krabici.
"Hej, máme to pod kontrolou." a v ten moment mu ta krabice spadla.
"Ku*va, Miro ma zabije." my jsme se začali smát.
"Paťo, dej mi telefon, kdyby se něco dělo vzadu, ať vím." požádala jsem ho.
"Jasne, budem vám chalany strážiť."
Pomalu bylo všechno nachystáno, kluci se sebrali do šatny a my jsme šli ke vchodu. Otevřeli jsme dveře a tam už stály 4 holky. Škrtly jsme si je v seznamu a poslali je dál. Do 45 minut tady byli všichni, zamkli jsme dveře a šli jsme za všema.
Terka si vzala slovo: Všechny vás tady vítáme, jsme rádi, že tady jste zrovna vy, protože dnešek si určitě pořádně užijeme. Máme ještě 15 minut, takže se připravte a za chvilku začínáme.
Šli jsme s Terkou dozadu za kluky a ti už byli taky připraveni.
"Už jsou tady všichni." oznamila Terka.
"Super, my sme taky hotoví, ale eště počkáme." klidnil nás Miro.
Jelikož jsme měli ještě čas, vytáhla jsem foťák a všichni jsme se začali fotit. Zbývalo už jenom 5 minut do začátku, vzali jsme Paťu a šli jsme si sednout do obecenstva.
"Ja už chcem večer." stěžoval si Paťa.
"Musíš počkat, ještě se podíváš na koncert a pojedeme."
"Ale je ťažké pozerať sa na to, najradšej by som si zahral."
"Neboj, dočkáš se." usmála jsem se na něj.
"Čo?"
"No, ještě uvidíš."
Sedli jsme si a Paťa stále přemýšlel o co jde, ano bylo to jedno z mých překvapení pro něj. Už byl čas a kluci konečně vyšli na jeviště, jenom stáli na místě a už měli obrovský aplaus. Slova se ujal Miro.
"Ďakujeme všetkým čo prišli. Tento koncert je venovaný dvom našim babám Anetke a Terezke. Dúfam, že s nami zostanú eště dlho."
"Musí, inak by mi nemal kto robiť večeru." přerušil ho Roman.
"Roman, zase tak je trápiť nemusíme. A hlavne si dnešnú dvojhodinovku užite."
Všechno začalo písničkou Suchý ľad, ale podle mého očekávání do 20 sekund se všichni sebrali a šli k jevišti. Dále se pokračovalo písničkami z Mirového alba.
"Teraz sme za jednou časťou koncertu. Nechám si tú iba Jara a svoju gitaru a zahráme vám pár pesničiek sami."
Zbytek kluků přišlo za námi.
"Ako sa vám to páči?" zeptal se Roman.
"Je to skvělé."
"Pojďme si sednout, teď to bude stejně pomalejší." řekla Terka
Šli jsme si sednout, Terka si sedla Romanovi na klín a pořád si něco špitali, moc jim to slušelo. Miro zahrál 4 písničky sám s Jarem a bylo to překrásné, škoda, že Miro nemůže být u mě.
"Chalani, poďte späť na javisko, pokračujeme."
S Terkou a Paťou jsme se šli zpátky postavit k jevišti, kluci zahráli dalších pár písniček a já jsem čekala na to mé překvapení.
"Teraz
je na rade jedno prekvapenie od Anetky pre jednu osobu medzi nami. Určite ste si všimli, že je tu Patrik Sýkora z The Paranoid, tak poď na javisko." vyzval ho Miro.
"Ja? Prečo?" nebyl si Paťa jistý.
"Uvidíš běž." řekla jsem mu.
"Dohodli sme sa s chalanmi, že si dneska musíš zahrať keď už si prišiel."
"Ale ja neviem čo."
Miro si vzal Romana a Paťu k sobě, domlouvali se, mezitím za námi přišel Tomi, kterého Paťa vystřídal. Všechno bylo nachystané, kluci pokračovali a na Paťovi byla vidět obrovská radost a prostě když hraje s Romanem, tak si to užívají oba dva ještě víc. Paťa odehrál pár písniček a potom se s Tomim opět vystřídal.
"Anetka, moc ďakujem." a dal mi pusu.
"Nemáš zač, ale chtěla jsem tě prostě vidět hrát."
"Ale musím povedať, že ste to dobre utajili."
Koncert pokračoval a všechno to zakončila písnička Enter Sandman. Kluci jenom odhodili nástroje, vrhli se dolů z jeviště a šli za fanynkami. Připojil se k nim i Paťa, protože s ním chtěl taky každý fotku. A aby se neřeklo, šli jsme si s holkami taky pokecat. Nakonec jsme si všichni sedli do hlediště a bavil se každý s každým nebo spíš to byla taková palba otázek, fanynky se ptaly a kluci odpovídali. Bylo už 9 hodin a my jsme tady mohli být pouze do 10, takže jsme se museli s holkami rozloučit. Jak všichni odešli začali zmatky, protože za tak rychlou dobu nejde všechno sbalit.
"Kde je tá taška?" ptal se Roman.
"Aká?" odpověděl Miro B.
"Taká tá čierna na tie káble."
"Ja neviem, opýtaj sa niekoho iného."
"Miláčik, nevieš kde je tá taška?" zeptal se Terky
"Viděla jsem ji v šatně, dojdu ti pro ni."
"Ďakujem."
A takhle to vypadalo s každou věcí, nic se nemohlo najít. Nakonec jsme všechno stihli, jenom jsme to odnesli do auta a Miro ještě něco řešil s vedoucí divadla.
"Miro všetko ok?" zeptal se Jaro.
"Jo, len na mňa chcela kontakt, že by sme eště niekedy prišli."
"Aha, ja už myslel, že sme niečo urobili."
"To sa ešte len spozná."
Všichni jsme sedli do auta a jeli jsme k Terce na slíbenou afterparty.
"Ja už sa těším." začal Paťa.
"A kdo ne prosím tě?" řekla jsem.
"Ožerem sa ako prasatá." zařval Jaro.
"Ale prosím, ať ten bytu zůstane celý." klidnila nás Terka.
Pomalu jsme dojeli k Terce, ale kluci si museli vzít všechny nástroje na horu, takže v tom bytě nebude už vážně k hnutí. Když už bylo všechno nanošeno mohlo se začít.
"Vítám všechny u mě doma, chovejte se tady jako doma, ale myslete na to, že je večer." poučovala nás Terka.
"Jasne paní domáca, budeme slušní." odkýval Roman.
"To bych doporučovala."
V tom bytě 2+1 nás bylo 8, z toho v půlce bytu byli nástroje a opravdu nevím kde budeme spát.
Pomalu jsme začali pít a hned bylo o flašku méně.
"Pustite nejakou hudbu." začal Tomi.
"Ale potichu." upozornila Terka.
"Jasne." začal tam hrát krásný ploužák.
"Miláčik, smiem prosiť?" zeptal se mě Miro
"To už jsem někde slyšela."
"Hej, zopakujem."
Miro a já jsme šli tančit, ještě se k nám připojila Terka s Romanem a ostatní se na nás jenom dívali a smáli. Skončila písnička a začalo něco rychlejšího, takže jsme si šli sednout. Postupem času nějakého inteligenta, určitě Romana :-D, napadla hra na úkoly a kdo úkol nesplní, tak jednu půlku do sebe. Stačilo mi když mi dal někdo tři úkoly a ani jeden nešel splnit, takže já už jsem byla v náladě. Hra skončila tím, že nikdo žádný úkol nesplnil a všichni byly už hodně nametení. Najednou začal hrát ploužák.
"Tentoraz si ju beriem ja." řekl Tomi Mirovi.
"Tak dobre."
Já jsem šla tančit s Tomim a Terka s Paťou, ještě se k nám přidal Roman s Jarem. Ale díky malému prostoru jsme si všichni šlapali na nohy a najednou jsme všichni spadli na zem.¨
"Čo robíte?" zeptal se Roman.
"Nemáš být takový gramlavý." řekla Terka.
"Ja, nikdy."
"Miláčku, aspoň nelži."
Byl velký problém se z té země zvednout, písnička ještě pokračovala a vyměnili jsme si partnery. Já jsem tančila s Romanem, Tomi s Paťou a Terka s Jarem, kteří si pořád něco šeptali do ucha, ale Romanovi to nevadilo. Písničky skončili, tak jsme sedli zpět a pokračovali jsme v alkoholovém dýchánku. Už byli 3 hodiny ráno a nejlépe jsem na tom byla asi já, měla jsem toho nejméně vypito.
"Já už jdu spát." oznámila Terka.
"Idem s tebou." řekl Roman.
Romat s Terkou zalezli do pokoje a v našem stavu nebylo možné přemýšlet kde budeme spát. Jaro se sebral a šel si lehnout za Terkou s Romanem. Já jsem si lehla vedle Mira na gauč, Mirko B. usnul na křesle. Tomi to zalomil u věšáku na bundy a Paťa lehl do vany, protože už nikde nebylo místo.

V pokoji u Terky:
Lehla jsem si do postele a vedle mě Roman, najednou k nám přišel Jaro.
"Môžem si k vám ľahnúť?"
"Poď na moju hruď." zařval Roman.
Jaro to myslel vážně a lehl si na Romana, já jsem vyprskla smíchy.
"Až tak som to nemyslel, ľahni vedľa mňa."
Jaro se svalil na kraj postele a všichni jsme byli rádi, že už spíme, protože Jaro s Romanem toho vypili asi nejvíc.

Zpátky v obýváku:
Probudila jsem se asi v 7 ráno a chtěla jsem jít na záchod. Nejdříve jsem se musela dostat přes Mira a potom přejít přes všechny bedny. V kuchyni slyším nějaké hlasy, tak jsem se šla podívat kdo tam je. Přijdu do kuchyně a z hrůzou zůstanu stát, vydím…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama