Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

City se mění-9.díl

5. února 2011 v 10:51 | Terízek |  City se mění
csm9

…začal plakat. Bylo mi ho líto. Nevěděla jsem, co mám dělat a chtěla jsem ho i políbit.
"Neboj, to bude dobrý" utěšovala jsem ho. Pak se na mě podíval takovýma smutnýma očkama, byl tak smutný, přisunul se blíž ke mně a chystal se mě políbit. Věděla jsem, že to Romanovi nemůžu udělat, věděla jsem, že by mu to bylo líto ale i tak naše rty už byly téměř u sebe…
"Promiň, nemůžu." Řekla jsem, jak se naše rty téměř spojily. Miro jen sklonil hlavu.
"Já viem, prepač mi to Teri."
"Nic se nestalo, chápu, jak se cítíš, ale já miluji Romana."
"Já viem"
"Neboj, všechno bude dobré, slibuju." a obejmula jsem ho. Po pár sekundách do stanu vletěl Roman. Okamžitě jsem Mira pustila. Roman na něj hned pohlédl a viděl jeho uslzené oči.
"Áha, tak ja nebudem rušiť."
"No vlastně jsme už skončili, ale můžeš nám pomoct" a začala jsem mu podávat tyčinky, chipsy, různé jednohubky a chlebíčky z domu.
"Tak a jdeme za Jarem ne?" řekla jsem.
"Ja tu eště pokecám s Mirem." řekl a hodil po něm pár balíčku chipsů. Já jsem se na Mira jen smutně podívala. Ten se usmál a kývl hlavou. Nechtěla jsem, aby se Roman něco z toho co se stalo dozvěděl, i když se vlastně nestalo nic.
"Čo ste tam tak dlho robili?" zeptal se mě Jaro, jak jsem došla k ohni.
"Ale, ještě jsme si povídali" a koukla jsem na Nikol. Ta však jen sklopila hlavu.
"Hej tak rozprávali." řekl podezíravě.
"No jo povídali" a plácla jsem ho po hlavě.
"Au!"
"Hehe." zasmála jsem se mu.
"Bolelo co?" vtipkovala jsem.
"No strašne" a šťouchl do mě prstem. Já jsem se tomu usmála. Podívala jsem se do stanu na kluky a ti vypadali jako by opravdu něco probírali. Smáli se a pomalu se zvedali a šli za náma.
"Uf" oddychla jsem si. Hlavou mi, ale i tak lítaly myšlenky jako:
"Snad mu nic neřekl. Snad nic neviděl."
"Co jste tam vůbec řešily?" zeptala se mě Nikol.
"Ale nic to neřeš" pak jsem si uvědomila, že by ji to možná přimělo se k Mirovi vrátit.
"Řeknu ti to potom dobře?"
"Ok" kluci přinesli rum a Colu a k tomu popcorn.
"Jaro, koľko je hodín?" houkl po něm Roman.
"Pol druhej."
"To už?" ozvala jsem se.
"Už? Ja by som povedal, že až?" jo Roman byl prostě úplně kaše. Smál se úplně všemu a mluvil taky trošku hlasitěji, ale byla pořád sranda.
"Romi ty už to prosím nepí! Ty už máš dost." Řekla jsem mu, ale bez úspěchu.
"Ale nemám. Já som *škyt* úplne
triezvy *škyt" šel za mnou dát mi pusu a sednout si vedle mě. Sice se trochu motal, ale zmákl to. Byl to pořád on. Jemně mě hladil ve vlasech. Úplně jsem se mu uvolnila. Jaro s Mirem hráli a zpívali a Nikol už byla úplně mimo, takže pomalu, ale jistě usínala. Já jsem se však taky bavila, zpívala jsem a pohupovala jsem se spolu s Romanem. Pak jsme si jen tak povídali.
"Neměli bychom vzbudit Nikol?" změnila jsem téma.
"Ale nie. Já ju prenesiem do stanu, škoda ju budiť." Řekl Miro. Šel za Nikol, která spala na zemi. Jemně ji vzal do náruče a nesl jí směrem do stanu. Všichni jsme se jen mlčky dívali. Podívala jsem se na Jara a ten ve stejný okamžik na mě. Bylo to hodně zvláštní. Nechápala jsem, co měli naše pohledy znamenat. Pak jsem se ale dál koukala na Mira.
"Je mi ho líto." řekla jsem si. Myslela jsem tím však Mira. Ten se ve stanu na chvíli zdržel. Nevím co tam dělal, ale zajímalo mě to. Roman s Jarem, mezitím probírali hudbu, já jsem však jen mlčky pozorovala stan. Miro ho už opouštěl, a hodil po mě úsměv, který jsem mu vrátila.
"Už spí." řekl jen, jak si sedl.
"Tak to je dobře." myslela jsem, že jí třeba není dobře, avšak byla v pohodě.
"Nezahrajeme karty?" zeptala jsem se kluků.
"Ty tu máš karty?" žasl Jaro.
"No jo mám." kývla jsem hlavou.
"Tak skoč pre ne."
"Okey." zvedla jsem se a šla jsem pro ně.
"Ja idem s tebou." řekl Roman. Popravdě trochu jsem se toho bála. Věděla jsem totiž, že mu musím říct, co se stalo mezi mnou a Mirem. Jasně, vlastně nic, ale stejně. Došli jsme do stanu a jen na sebe koukali. Jako by věděl, že mu chci něco říct. Chytila jsem ho kolem krku a on mě kolem pasu. Dívali jsme se jeden na druhého. Z očí do očí. Věděla jsem, že je teď ta správná chvíle.
"Romi, já, musím ti něco říct." i po těchto slovech jsem se mu nepřestávala dívat hluboko do očí.
"Počúvam ťa." ujistil mě.
"Je to niečo s Mirom, že?" zeptal se jistě. Přikývla jsem.
"Víš jak jsme tu byli s Mirem sami."
"Hmm" potvrdil.
"No tak víš, mi, bylo mi ho líto a tak no on chtěl mě políbit." začaly mi po tváři stékat slzy.
...ticho...
"A ty si sa len pridala, že?" řekl zklamaně.
"No v-víš právě, že ne. Nejdřív jsem myslela, že to udělám, ale uvědomila jsem si jednu věc a tak jsem to neudělala."
"Akú vec?"
"Víš, já, miluju Tebe. A tak jsem ho jen přátelsky objala. Promiň, Romi."
"Však si nič neurobila." vytáhl z kapsy kapesník a utřel mi uslzené oči.
"Terezka, já milujem iba Teba a za nič na svete by som ťa nevymenil. Som rád, že si urobila to, čo si urobila a chápem to." Pevně mě objal. Já jsem byla v šoku, takže až po chvíli jsem si uvědomila, že bych jej měla obejmout taky.
"Miluju ho." řekla jsem si v duchu.
"Tohle je láska a né to, co jsem zažívala před tím, než jsme potkala Romana." pak jsem se vzpamatovala, Roman vzal mou hlavu do svých dlaní a políbil mě. Pak jsme na sebe jen pohlédli.
"No tak berieme karty a ideme nie?" řekl potom Roman.
"Jo, vidíš to! Úplně jsem na to zapomněla." Zasmála jsem se. Popadla jsem karty a ruku v ruce jsme pokračovali za klukama.
"To ste tie karty ešte vyrábali?" vyštěkl nervózně Jaro"
"Co?" nechápala jsem.
"Ty karty." zopakoval.
"Jo aha! Ne, já.......nemohla jsem je najít." Vymluvila jsem se.
"Tak čo zahráme?" ptal se Miro.
"Kenta?" navrhl Roman a všichni souhlasili, protože u té hry se člověk zasměje, ale i pohádá. Jelikož jsme týmy losovali, vyhrála jsem Jara a Miro s Romanem byli spolu. Hrozně jsme se u toho bavily. Sem tam zazněla nějaká ta výměna názoru, ale jinak bylo všechno v pohodě. Hráli jsme skoro hodinu a u toho padla poslední flaška a i oheň už zhasínal. Byly už taky čtyři hodiny, a jelikož už nebylo co dělat, rozhodli jsme se, že půjdeme spát. Přišli jsme do stanu, ale Nikol byla hrozně roztáhla. Nějak jsme se k sobě všichni namáčkly a spali jsme: na kraji Jaro, vedle něj Miro a k němu přitulená Nikol. Nechápala jsem.
"Vy už spolu zase jste?" zeptala se Mira potichu, tak aby to slyšel jen on. On se však jen usmál. To mělo být asi jo, domyslela jsem si a natáhla jsem se vedle Nikol. Byla mi trochu zima a tak jsem šla pod deku k Romanovi. Ten se ke mně přitulil, aby mě rychleji zahřál. Z venku se sem tam ozvaly nějaké zvuky. Roman mi dal pusu na dobrou noc a pokoušeli jsme se usnout.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama