Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

City se mění-15.díl

6. února 2011 v 19:56 | Terízek |  City se mění
csm15

Ráno bylo krásné. Vstávala jsem jako první a šla jsem hned do koupelny udělat ze sebe trošku člověka. Jen jsem otevřela dveře od koupelny tak jsem se tak lekla, až jsem vyjekla. Po včerejší párty jsem úplně zapomněla na Tamáse, který spal ve vaně, tak jsem ho tam viděla a málem bylo po mě, divím se, že se neprobudil. Ovšem probudil se někdo jiný. Odněkud se vynořil Jaro.
"Čo sa stalo?" zeptal se.
"Jaro? Ale nic, jen jsem se lekla Tamáse, co tu vůbec děláš, včera jsi tu večer nebyl." nechápavě na mě vykuli oči.
"Čo? Som tu celú dobu, asi máš trošku okno." a začal se smát.
"Jo no, asi jo."
"Urobím raňajky." nabídl se.
"Tak jo, já ze sebe udělám trošku člověka mezitím a za chvíli jsem u tebe." řekla jsem mu ještě a dala jsem se do úprav za necelou čtvrť hoďku jsem byla hotová a namířila jsem si to za Jarem do kuchyně. Jídlo už bylo na stole, tak jsme se společně dali do jídla. V jeden okamžik na mě Jaro tak zajímavě pohlédl.
"Děje se něco?" zeptala jsem se.
"Ale nie, všetko je OK." odpověděl. Šlo ale na něm poznat, že není. Snědla jsem poslední sousto a vybalila jsem to na něj.
"A dělej mluv, co je s tebou Jaro.."
"Nie vážne, nič mi nie je."
"No jasně to zkoušej na někoho jiného."
"Vieš, keď ja neviem, ako ti to mám povedať."
"Ach jo." povzdychla jsem si.
"No tak hej." řekl a podíval se na mě.
"Asi som sa do teba zamiloval…"
"?" nechápala jsem.
"Víš, Jaro promiň, ale tohle musím zpracovat jinde." vstala jsem a zamířila jsem do ložnice. Byt vypadal takto: Dlouhá úzká předsíň v půlce byla odbočka do kuchyně a na konci byl malý prostor, zadělaný závěsem. Před závěsem byly dvě odbočky, vlevo byl obývák s balkónem a vpravo ložnice, do které jsem měla namířeno. Přímo před závěsem mě Jaro chytil za ruku a já jsem se prudce otočila.
"Terezka, prosím, daj mi šancu." řekl jen. Chytil mě a začal mě líbat.
"Dost!" zařvala jsem.
"Co si myslíš, že děláš!" podívala jsem se do leva a tam stál Roman. Jaro, který ho spatřil se sebral a odešel z bytu.
"Promiň." řekla jsem mu jen.
"Nič sa nedeje, videl som, ako to bolo." řekl Roman a dal mi pusu.
"Jo, nevím co to s ním bylo." řekla jsem. Pořád jsem byla tak trochu v šoku.
"Čo se vôbec stalo?" zeptal se. V tom za náma přišli Miro i Nikol.
"Dobré ráno pozdravily."
"Ahojte." odpověděli jsme jim s Romanem.
"Co se stalo, slyšeli jsme nějaký řev." vysvětlovala Nikol.
"Zrovna se o tom bavíme, tak poslouchejte. Jak jsem vstala…" povyprávěla jsem jim celé ráno a pak jen viděla jejich nevěřící obličeje.
"On taky nevie, čo chce." řekl Miro.
"No to je pravda." přidala se k němu Nikol.
"Nič ti nedávam za vinu." řekl Roman a dal mi ještě jednu pusu. Usmála jsem se na něj. Pak jsme si šli všichni sednout do kuchyně a já jsem udělala snídani. Mezi tím se probudil Mirko a i Tomi. Klábosily jsme o všem a kluci měli mít dneska koncert.
"A kde že ho máte, ten koncert." zeptala jsem se jak jsem podávala snídani. Pak jsem si sedla vedle Romana.
"No v Brne." odpověděl mi Miro.
"A v kolik?" zeptala jsem se ještě.
"V päť."
"Okey."
"Idete s námi dievčata, hej?" ptal se Roman.
"No já bych jela, jestli teda nebudu překážet."
"Ale nebudeš."
"A ty Nikol?" zeptal se Mirko B. Nikol.
"Já asi nemůžu, musím jít domů." řekla trochu zklamaně.
"Aha, tak to je škoda. Tak ťa aspoň odveziem." řekl Miro.
"Děkuju."
"A ty pôjedeš s námi v dodávke." řekl mi Roman.
"To bude vzrůšo." uchechtla
jsem se. Netrvalo dlouho a bylo dvanáct hodin. Vyrazili jsme. Miro se rozloučil s klukama a jel odvézt Nikol a my jsme vyrazili do Brna.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama