Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

Je to ten pravý - 5.díl

29. ledna 2011 v 19:34 | Anet |  Je to ten pravý?
jttp5

Už jsem byla před jejím barákem a hledala nějakou Mazdu, která je podobná té od Romana, byli tady sice 2 Mazdy, ale ani jedna od Romana. Zaklepala jsem Terce na okno a hned byla před vchodem.
"Ahoj, Roman tady ještě není?"
"Čau, není, ale psal, že do 20 minut je tady."
"Nevadí, tak co budeme dělat?" zeptala jsem se.
"Pojď ke mně, ještě nemám všechno sbaleno."
Šla jsem teda s Terkou a ta měla nabaleno tolik tašek, jak kdyby jela pryč na měsíc.
"Proč máš tolik věcí?"
"Nikdy nevíš, co budeš potřebovat."
"Nechápu tě, pryč budeš jenom 4 dny a ty toho máš, jak kdybys jela pryč na měsíc."
"Ale to není pravda. Protože nikdy nevíš."
"Nemusíš to pořád opakovat." upozornila jsem ji.
Najednou zazvonil telefon od Terky, přišla jí sms, že Roman je před barákem. Jenom jsem se otočila k oknu a zase zpátky, ale Terka už tady nebyla, rychle jsem letěla za ní.
"Ahoj Terezka."
"Ahoj, už jsem se tě nemohla dočkat." a Terka na něj skočila, jak kdyby ho neviděla už rok.
"Nečakal som také privítanie."
"A může být ještě hůř, to mě ještě neznáš."
"Už som zvedavý, čo príde nabudúce."
"Ahoj Anetka." volal na mě Roman zdálky.
"Čau, už jste se přivítali." přišla jsem naštvaně.
"Jo, proč se ptáš?" zeptala se Terka.
"Málem sis zabouchla dveře, ale já jsem všechno zvládla a našla klíče."
"Ježiš, děkuji. Ještě, že tak."
"Pojďme ještě chvilku nahoru." navrhla Terka.
"Dobre, ale nemáš doma mamu?" ptal se starostlivě Roman.
"Neboj se miláčku, ne."
Šli jsme ke dveřím a vytáhla jsem klíče od bytu.
"Anet, co jsi to vzala za klíče? To nejsou od bytu."
"Jakto? To byly jediné klíče, které jsem našla."
"Čo budeme robiť?" vložil se do toho Roman.
"Jedině ke mně můžeme vlézt oknem, když bydlím v přízemí."
"Aha, a ako otvoríš okno?" zeptal se Roman.
"To už nech na mě."
Šli jsme k oknu a Terka měla štěstí, že jí tady všichni znají, protože jinak by to vypadalo, že se dobýváme do cizího bytu. Roman se postavil pod okno, Terka na Romana vylezla a já jsem to prostě musela fotit. Nakonec to okno Terka otevřela a do bytu se nějak vyšplhala. Já s Romanem jsme šli ke dveřím, zaklepali jsme a najednou se rozletěli dveře.
"Vítej v mém království." a vlepila Romanovi pusu.
Vešli jsme do bytu a šli do jejího pokoje.
"Nečakal som, že mňa tu máš všade vylepeného."
"No to víš, musím tě mít všude."
Roman si prohlížel všechny fotky a u každé řekl odkud je, kdy to bylo a nějaký zážitek. Pěkně jsme se nasmáli, ale tím, jak jsme se dostávali do bytu byly už 4 hodiny.
"Neměli bychom vyrazit na to pivo?" navrhla jsem.
"To by jsme mohli, už je dost hodin. A nebude ti vadit, že nemůžeš pít?"
"Nie, len si dajte, já si dám doma." řekl Roman.
"Ale jako ne, že budeš pořád pít pivo."
"Neboj, občas si dám aj tequilu." a všichni jsme se začali smát.
Vyrazili jsme do hospůdky kousek od baráku a tentokrát jsme si vzali klíče. Sedli jsme si na zahrádku, já s Terkou jsme si dali pivo a Roman jenom nealkoholické.
"Teri, víš o tom, že Rosemaid jsou za 2 týdny v Ostravě?"
"Počkaj, ako to vieš? Já nič neviem." odpověděl místo Terky Roman.
"Dneska jsem to četla na netu, ale je tam jenom datum a ani tam není napsané kde."
"Čudné, možno, že sa mi Miro eště dneska ozve."
"Jde vidět, že jsi hodně informovaný o koncertech." dodala Terka.
"Já sa vždycky dozviem všetko na poslednú chvíľu, už si zvykám."
"Jenom si odskočím." oznámila jsem jim.
Mezitím, co jsem šla na WC mi zazvonil telefon a přišla mi sms od Mira, že přijede už v 10 hodin ráno. Vracela jsem se zpátky ke stolu a vidím, jak se ti dva líbají.
"Nechte si to napotom, člověk vás jenom spustí z očí a vy hned toto."
"Klídek, dýchej." řekla mi Terka.
"No já dýchám, ale psal mi Miro, že zítra přijede už v 10 ráno."
"Blázon, tak skoro vstávať. Nechápem ho." nechápal Roman.
"Já i jo, přece už se mě nemůže dočkat."
Dopili jsme pivo, zaplatili a šli k autu.
"Jenom si skočím domů pro tašky a hned jsem tady."
"Okey, miláčik."
S Romanem jsme tady zůstali sami.
"A co máš pro Terku připravené, kam pojedete?"
"Určite pôjdeme ku mňa do Uľan, ale premýšľal som, že niečo podnikneme, ale ako to tak vidím, tak zostaneme doma a budeme sa váľať."
"Jak znám Terku, tak bude určitě souhlasit."
Ze vchodu se už valila Terka se svou hromadou zavazadel.
"Prečo máš toľko vecí?" ptal se Roman.
"Nikdy nevíš, co se ti bude hodit."
"To už dneska slyším potřetí." vložila jsem se do toho.
"No, vy baby ste strašné."
"Radši už jeďte, protože bůhví v kolik dojedete." řekla jsem.
"To je pravda a za všetko môžu tie tvoje kľúče."
"Nestěžuj si, ještě můžeš být rád, že jsme nevolali hasiče." řekla Terka.
"Tak měj se tady krásně, pozdrav mi Mira a hned jak dojedeme, tak ti napíšu."
"Jo, takže mějte se. Čaute."
"Ahoj, a taky mi pozdrav Mira."
Nastoupili do auta a já jsem se dívala, jak odjíždí. Na zpáteční cestě domů jsem přemýšlela o koncertu v Ostravě, protože ani Roman nic neví. Jak jsem dorazila domů, šla jsem se podívat, jestli se u toho koncertu něco nezměnilo, ale bohužel jsem nic nezjistila. Už se blížilo 10 hodina, tak jsem si šla lehnout, protože zítra musím brzo vstávat. Rychle jsem usnula, ale probudila mě sms od Terky, že už dorazili na místo. Byla jsem moc ráda, že napsala, protože jsem o ně začínala mít strach. Ráno mě vzbudil budík už v 8 ráno, šla jsem do kuchyně, kde byl vzkaz, že mamka přijde domů až ve 12, to znamená, že jí tady nemusím představovat Mira. Šla jsem se trochu upravit do koupelny a vybrat si
oblečení, které si dneska obleču. V tom zazvonil telefon.
"Anetka, volám ti, že už som 10 km od Ostravy, takže za chvíľu som u teba." oznámil Miro.
"Ty jsi to zvládl nějak rychle a víš, jak ke mně dojed?"
"Jasne, pamätám si to z minula."
"Tak jo, zatím pa."
"Pa"
Nečekala jsem, že tady bude tak rychle. Honem jsem se převlékla, nachystala věci a už zvonil zvonek ze spodu, zvedla jsem to a byl to Miro. Rychle jsem odešla z bytu a po včerejší situaci jsem si nezapomněla klíče. Vyšla jsem ze vchodu a Mira jsem nikde neviděla, kouknu se za rok baráku a tam vidím jeho auto. Šla jsem k autu a Miro mezitím vystoupil.
"Ahoj Anetka." dal mi pusu a krásnou rudou růži.
"Ahoj, moc ti děkuju."
"Ale musím ti povedať, že som mal problém to tu nájsť."
"Hlavně, že jsi to našel a jak to, že jsi přijel tak brzo?"
"Na diaľnici neboli žiadne zápchy, takže sa išlo v pohode."
"Mám tě pozdravovat od Terky s Romanem." vyřídila jsem pozdrav.
"Roman tu vlastne včera bol, čo ste tu robili?"
"No, Terka si zabouchla v bytě klíče a musela tam lézt oknem a Roman musel asistovat."
"To má šťastie, že býva v prízemí. Chcel som sa opýtať, či by si so mnou nechcela ísť na 2 dni do Bratislavy?"
"Já bych strašně ráda, ale musím zavolat mamce."
"Jasne, a čo si vymyslela za výlet?"
"Ani se mi tam teď moc nechce." přiznala jsem se.
"A kam si teda chcela ísť?"
"Do Zoo, tady jsi totiž určitě ještě nebyl."
"To teda nie, ale nevadi, nemusíme tam ísť."
"Děkuju, ale teď zavolám mamce, jestli budu moct s tebou jet."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama