Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

City se mění-4.díl

15. ledna 2011 v 10:02 | Terízek |  City se mění
csm4
"Halo"
"Ahoj Teri, víš dneska v noci a vlastně ani zítra nebudu doma"
"Proč"
"Babičce se udělalo špatně a tak jsme za ní s taťkou hned vyrazily"
"Jo jasně dej mi vědět potom jak jí je"
"Neboj, přijedeme nejdříve zítra večer a možná i později"
"Jo jo však já to tu zvládnu, papa"
"Pa zlato" a ukončí hovor. Sem samou radostí bez sebe, né kvůli tomu, že by bylo babičce špatně to né, ale díky tomu že mám barák jen a jen pro sebe.
"Tak čo?" zeptá se mě Roman.
"Ale…" a vylíčím mu celý hovor.
"Fuha a ty sa nebojíš, sama doma?" zatváří se tak jako by mě chtěl vyděsit.
"No všude se rozsvítím a pak je to v poho" usměju se.
"Teri to je ta zastávka?" zeptá se Nikol,, která jde s Mirkem kousek za námi. Úplně jsem zapomněla, že tu jsou taky. Otočím se a vidím, jak ukazuje prstem na starou zastávku.
"Jo to je ona" byla od nás asi 60 metrů. Náhle se zastavím s úsměvem na rtech.
"Copak,
deje
sa
niečo?" zeptá se mě Roman. Dohnali nás i Mirko s Nikol.
"Co se děje?" zeptají se oba najednou. Pustím Romanovi ruku, nasadím si kapuci, usměju se na něj.
"O co že u té zastávky budu dříve jak ty." Roman se však zarazí, ale po několika sekundách ze sebe vypustí.
"A o čo, že nie." A oba vyběhneme směrem k zastávce. Nikol a Miro jen nechápavě zírají. Stromu už je tu málo, protože park už končí, a tak tu prší o hodně víc, vlastně přímo leje.
Roman však utíká příliš rychle a za pár sekund na mě čeká pod střechou na zastávce. Já se ještě ženu deštěm a Roman se postaví naproti mně a roztáhne ruce tak, aby mě hned, jak doběhnu, mohl chytit. Už jsem u něj, když najednou o něco zakopnu a řítím se k zemi. Byla jsem od Romana jen pouhé 2 metry, tak jsem dopadla přímo k němu do náruče.
"Jsi celá?" zeptá se starostlivě. Se záchvatem smíchu se zvedám a po chvíli se začne smát i Roman.
"Já sem fakt lama" pomyslím si se smíchem. Otočím se na ty dva v zadu a ti se smíchy málem nemůžou udržet na nohách.
"J-jo jo v po-o-ho" vykoktám ze sebe se smíchem. Roman mě chytí kolem pasu a jdeme se schovat pod tu zastávku. Zastávka je takové střední velikosti, asi pro deset lidi, krytá ze všech stran. Z jedné strany však zeď není, vykoukneme ze roh a voláme na Mira a Nikol.
"No kde jste tak dlouho" došlo nám, co tam spolu dělají a tak se přitulím k Romanovi, ten mě pevně obejme. Po chvíli dorazí celý promočení i ti dva.
"Fuha, je to ale zima" vyleze z Mira když se posadí na lavičku a Nikol vedle něj.
"Kolik je vůbec hodin?" zeptá se mě Nikol. A jelikož vůbec nemám pojem o čase, juknu na mobil.
"Půl jedenácte"
"Tak to je v poho"
"V
koľko
máš
byť
doma?" zeptá se Miro Nikol.
"Ve dvanáct" nevím, jestli se to zdá jen mi, ale i když většinu času promlčíme a sem tam něco řekneme, tak i tak je mi fajn.
"Jestli to nebude láska?" zeptám se sama sebe.
"Teri?" pohlédne na mě Roman mezi tím, co mě hladí ve vlasech
"Hmm…" zabručím v takovém polospánku.
"Vieš no…" jako by neměl odvahu to něco vyslovit. Udělám od něj malý krůček a chytnu ho rukama kolem krku, jelikož sem malá postavím se na špičky, Roman mě mezi tím chytí kolem pasu a dám mu pusu.
"Co se děje?" zeptám se.
"Vieš, len ma tak napadlo, nechcela
by si
u
nás
dneska
prespať?" pohlédne na mě.
"To by bylo skvělé, ale bydlíš daleko, nechceš spát radši dneska ty u mě? Rodiče nejsou doma." Usměju se na něj. Nejdřív jako by nad něčím přemýšlel, ale pak odpoví.
"Fakt? Tak okey." Připadá mi, že se mu domů ani moc nechtělo, ale na to jsem už nemyslela. Já už myslela na romantický večer strávený s Romanem.
"Teri?" promluvila na mě Nikol.
"No"
"Jdeš se projít?"
"Vždyť tam úplně leje"
"Nevadí, pojď, dáme si malé kolečko."
"Tak jo" velmi nerada ale přesto jsem pustila Romana, ten zase pustil mě.
"Nie
že
nám
utečiete." Řekl Roman a plácl mě po zadku.
"Neboj" řekla jsem a dala jsem mu ještě jednu pusu.
"Za
ako
dlho
prídete?" Zeptal se Mirko. S Nikol jsme se na sebe podívali, pohodily rameny a pak Nikol řekla.
"Já nevím tak deset minut" a šly jsme si udělat kolečko podél cesty, pak přes přechod kolem obchodu a zpátky za našima miláčkama. Cesta nám zabrala asi osm minut.
"No proč ses chtěla jít projít?"
"Tak pokecat si"
"Aha. Co jste kutily s tím Mirem jak jsme vám utekly na tu zastávku?" Usmála se.
"No co asi?" a vyplázla na mě jazyk.
"Aha, chápu" usmála jsem se taky.
"Roman u tebe teda dneska spí?"
"Jo vypadá to tak no"
"Tak to bude žhavá noc"
"Ne neboj zas tak žhavá ne" a mrknu na ní.
"No jen aby" usměje se.
"Ale budeš mi to zítra vyprávět co se u vás dělo."
"Jasan, neboj."
"Kolik už vůbec je?" vytáhnu zase z kapsy mobil.
"Půl dvanácte za deset minut"
"Upsss, pojď jdeme za nimi, já se rozloučím a už půjdu.
"Jo jo taky už s Romanem asi půjdeme no." A jdeme zpět k autobusové zastávce. Už z dálky vidíme, jak jsou Miro a Roman až po hlavu zaneprázdnění nějakým velice zajímavým rozhovorem.
"Tak

ste
späť" řekne Miro, jukne na hodinky a dělá jako by celou tu domu, co jsme byli pryč, jako by jí promlčeli.
"Trvalo
vám
to
...
máte
šťastie
osem
minút." A usměje se.
"Já už budu muset jít" řekne Nikol.
"Pôjdem
ťa
odprevadiť" nabídne se hned Miro.
"To bych byla ráda" usměje se Nikol na Mira, natáhne mu ruku ten se jí chytne a s její pomocí se zvedne z lavičky.
"No a my už taky půjdeme ne?" zeptám se Romana.
"Môžeme, ak chceš." Tentokrát jdou popředu Miro a Nikol, a my dva pozadu. Roman mě drží za ruku a Miro Nikol taky. Po cestě probíráme tento večer a různým okamžikům se vždy smějeme. Vždy jak se rozchechtáme, tak se Miro a Nikol otočí a podezíravě se na nás podívají.
"Jako bychom se smáli jim" poznamenám, když se už po několikáté otočí.
"No to hej, celkom
by
ma
zaujímalo,
o
čom
sa
bavia
oni." A tak teďka jen mlčky jdeme a snažíme se poslouchat.
Po nějaké době dojdeme až na začátek parku.
"Tak ahoj zítra" řekne Nikol
"Ahoj Romane"
"Ahoj" odpovíme jí a odchází.
"Ahojte" zamává nám ještě Mirko, který ji jde odprovodit.
"Nevadí
ti
to,
že
u
teba
prespím?"
"Tss, to je jasné že né, jsem ráda. Aspoň se nebudu bát, když tu budu mít tebe." Jsme už u domu, otvírám baráček.
"Tak a jsme doma" rozsvítím v předsíni.
"Kam…" a sundává si modro-černou mikinu. Nestihne to však ani doříct.
"Dej pověsím ti ji" a vezmu jeho uplně promočenou mikinu a pověsím ji na věšák kousek od dveří. Sama si v tom taky sundám bundu od Romana, kterou mi půjčil a mojí mikinu. Otočím se a za mnou stojí Roman. Zase cítím ten stejný tlak.
"Som
tak
rád
že
môžem
byť
s
tebou" chytne mě za ruce.
"Já taky" zavřu oči a je to tady. Znovu mě moje láska políbil. Trvá to dlouho ale je to tak krásné… po chvíli ho jednou rukou pustím a prstíkama mu projedu v hlavě a on si mě chytne za pas.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama