Chci vás poprosit o "LAJK" na tohle video :) Pomůžete nám tím v jedne soutěži, mockrát děkujeme :)

City se mění-3.díl

15. ledna 2011 v 9:59 | Terízek |  City se mění
csm3

Šla jsem se navečeřet umýt a spát. Jak jsem usínala, neustále mi hlavou projížděl celý den a hlavně ten večer. Konečně jsem usla.
Ráno jsem se probudila a utíkala na počítač, jestli mi náhodou nenapsala Nikol. A napsala. Chce jít dneska ven. Kouknu na hodiny a zjistím, že je jedenáct. Takže to mám ještě dvě hoďky čas. Začnu se chystat ven, kouknu na mobil. A tam zpráva.
"Kdo mi píše? Že by Roman?" řeknu si. Opravdu. Dám se tedy hned do čtení.
"Ahoj Teri, moc ti ďakujem za včerajšie večer, bolo mi s tebou naozaj skvele." Je tak skvělý a hned mám usměv na rtech. Jdu se naobědvat a padám ven. Nikol mě už čeká na lavičce v jednom parku. Je to naše oblíbené místo.
"Ahoooj" uvítá mě obejmutím.
"Ahoj jak je?" zeptám se jí.
"Ale prosím tě, mám se fajn, spíše mě zajímá co ty. Povídej, přeháněj."
"No tak jo." A začnu jí vyprávět celý včerejší večer. Během mého hovoru ani nepípne a pak jen upřeně sedí a hledí na mě jako na svatý obrázek.
"Ty vado, se máš" řekne překvapeně.
"No jo však si mě měla vidět, sem byla šťastná jak blecha, úplně K.O, ani jsem nevnímala jestli jsem se nějak neztrapnila, ale určitě jo. To bych jinak nebyla já." A začneme se smát. Najednou mi začne zvonit mobil.
"Halo?"
"Ahoj Teri, to som já Roman."
"Jéé ahoj, promiň, že jsem ti neodepsala, nějak jsem se k tomu ještě nedostala."
"To je v poho, vieš, nešla by si sa večer niekam prejsť? Objavil som u vás skvelý park."
"Jo to by bylo super, tak v kolik?"
"V osm sa pre teba staviam"
"Tak jo, budu se těšit."
"Aj já, jo a nevadilo by, keby som vzal ešte kámoša?"
"Ale vůbec." V duchu se však zarazím, ale nechám si to pro sebe.
"Tak zatím Romi."
"Maj sa." Rozloučí se i on se mnou.
"Nech mě hádat. Roman?" zeptá se Nikol. Myslím, že můj široký úsměv mluví za vše.
"Jdu s ním večer ven v osm a vezme ještě nějakého kámoše. Půjdeš taky s náma ne?"
"Fakt? Třeba vezme Mira" a usměje se.
"No vidíš, to mě vůbec nenapadlo třeba jo. Takže půjdeš?
"Jo jo půjdu"
"Super" S Nikol se procházíme parkem a probíráme večer. Sem tam ještě zabásním o včerejšku a Nikol zase básní o dnešku jak to bude super, když vezme Mira.
Večer se blíží, už je sedm.
"Víš co, začíná mi být zima, zajdu se přiobléct a o půl sraz za mým barákem ju?"
"Jo taky je mi kosa no" odpoví.
"Okey tak zatím pa"
"Ahoj" A vyrážím domů, tam si obleču mikinu. Mrknu ještě na stránky Mira, tam však není nic nového a tak vyrážím ven. Sedím za barákem a přichází Nikol.
"Brr to je zima že?" řekne hned, jak dorazí
"Jo to je no, podívej na ty mraky. Vypadá to, že bude pršet." A opravdu venku už je skoro taková tma, jako by bylo deset hodin. Většinu času jen mlčky pozorujeme mraky a čekáme, kdy se zpustí déšť. Je už skoro osm, když začne lít. Schováme se tedy pod takovou stříšku u mého baráčku. Najednou vidím o auto.
"Konečeně" vydechnu si a kouknu na hodinky. Mají 3 minuty zpoždění. Jdeme za nimi a z auta vystoupí zatím jen Roman.
"Ahoj" pozdraví mě a dá mi pusu.
"Ahoj, doufám, že nevadí, že jsem vzala kámošku? Ale říkala jsem si, aby se ten tvůj kamarád nenudil." Usměju se. Roman pohlédne na Nikol a usměje se. Jako by měl něco za lubem.
"Ale vôbec nie."
"Tak koho jsi přivedl? A kde jste se vůbec zdrželi?"
"Vieš, niekomu to trošku trvalo urobit si vlasy. Už môžeš vystúpiť Miro."
S Nikol na sebe pohlédnem a ta málem upadne do komatu. Miro Šmajda vystoupí z auta.
"Ahojte" pozdraví nás. Nikol ta není schopná slova, jen kouká.
"Ahoj já jsem Terka a tohle je moje kámoška Nikol."
"A-Ahoj" řekne nakonec. Miro ale taky kouká nějak zaraženě a najednou nastane asi 15-ti sekundové ticho. Miro a Nikol na sebe zírají a my s Romanem zíráme na ně a přelétáváme pohledem z jednoho na druhého. Pak nakonec Mirko nahodí.
"Tešíte se na koncert?"
"No já jo a Nikol určo taky že?" a pohlédnu na Nikol. Ta už vypadá líp než před minutou.
"No jasně že se těším, budete určo super."
"No a to tu budeme len tak stáť v daždi alebo nechcete sa ísť niekam prejsť? Trebas do toho parku?" zeptá se nás Roman.
"No šla bych."
"Já teš."
"Tak ideme" dokončí to Mirko. Jdeme po široké cestě pod stromy.
"Aspoň že tady míň prší" řeknu si v duchu. Já a Roman se držíme napravo zatím co Miro a Nikol nalevo. Je už pěkná tma a já se přitisknu víc k Romanovi, který mě chytne za ruku.
"Nemáte strach." Zeptá se Nikol
"Trošku" přiznám.
"Nebojte sa, my vás ochránime." Řekne Miro a chytne Nikol kolem pasu. Roman se široce usměje. Jdeme dál parkem, Miro a Nikol trošku zrychlily, takže jsou popředu, my jdeme vzadu. Slyšíme, jak si tam něco štěbetají, ale slova neslyšíme.
"Zajímalo by mě, o čem si povídají"
"Vieš, Miro chcel ísť so mnou, pretože si tvojej kamaratky všimol na minulom koncerte." Přizná mi.
"Aha a ty jsi mu něco říkal, že se vídáme a tak?"
"Jasne, šak musel som sa pochlubiť" usměje se. Šťouchnu do něj a usměju se na něj. V tom mi vlepí pusu.
"Takže, mu se Nikol líbí?"
"No vyzará to, že hej" podívá se na Mira a Nikol, ta už se o Mira lehce opírá.
"Nesadneme si tu" řekne Miro a ukáže na dvě lavičky naproti sobě.
"Hej môžeme" houkne na něj Roman. Tak jdeme a sedneme na lavičku, naproti mně sedí Miro a Nikol vedle něj.
"Nie je ti zima?" zeptá se mě Roman.
"Ne v pohodě" usměju se na něj, i když se celá třesu. Chytne mě za ruku.
"No jasne, prešo kecáš, jsi úplně ledová, nechcem aby si bola chorá." Postaví se a hodí přeze mě svou bundu.
"Děkuju" a sedne si zpátky vedle mě a přitulí si mě víc k sobě.
"Miro a Nikol jsou asi ve žhavé debatě" podívá se na ty dva.
"Hej vyzerá to tak."
"No tak Nikol je z Mira úplně hotová se divím, že dokáže mluvit" usměju se. Cítím, jak Roman otočí svou hlavu ke mně, a tuším, co bude následovat, podívám se na něj a… zavírám oči. Vůbec mi nevadí, že tam sedí Nikol a Romanovi zase nejspíš nevadí, že naproti nám sedí i jeho kamarád. Proč by taky mělo. Mám takový pocit, že líbáni v dešti je snad to nejlepší. Pak otevřu oči a opřu se o Romana, který mě tiskne k sobě.
"Dívaj na tie dve hrdličky" poznamená a kývne hlavou směrem k protější lavičce.
"Vypadá to, že využily chvíle, kdy jsme se nedívali" řeknu vtipně.
"Hej, hej"
"Nechceš se jít schovat někam pod střechu?" vybídnu Romana.
"Tak jo a vieš o nejakom mieste?"
"No nedaleko odtud je stará autobusová zastávka, můžeme si tam i sednout a je tam střecha"
"Souhlas, tady už prší celkem dost"
"Vy, zamlubeni tam"
"Že to říkáš zrovna ty" zavtipkuje Miro.
"Nejdete sa s nami schovať na starú zastávku?"
"Okey, tady už prší hodně"
"Jo to jsem taky říkal"
"Tak ideme" zvedne mě Roman a jdeme směrem k zastávce. Po téhle dlouhé cestě nás doprovází dešť, který dělal atmosféru ještě lepší. Po cestě mi zvoní telefon. Volá mi mamka.
"Bože co zase chce" pomyslím si. Zvednu tedy hovor.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama